Otrava muchomůrkou zelenou je hrozná, ale alespoň se projeví do 24 hodin. Otrava pavučincem (Cortinarius orellanus a C. rubellus) je jiná kategorie zákeřnosti — projeví se až 3–14 dní po snědení houby, kdy už pacient na ni dávno zapomněl. Mezitím se v ledvinách hromadí orelaniny a zničí jejich tkáň. Tento článek vysvětluje, proč je to nejnebezpečnější druh otravy hub a jak se chránit.
Co je orelanin a proč je tak zákeřný
Orelanin (a podobné orelaniny v rodu Cortinarius) je nefrotoxin — selektivně poškozuje proximální tubuly v ledvinách [1]. Mechanismus: orelanin se po vstřebání ze střeva akumuluje v ledvinové tkáni, kde se metabolizuje na reaktivní intermediáty, které poškozují buněčné struktury.
Klíčová vlastnost: akumulace probíhá pomalu, příznaky se neprojeví okamžitě. Mezi konzumací a prvními příznaky uplyne 3–14 dní. Mediánová doba nástupu je 7 dní [2]. Do té doby pacient cítí maximálně lehkou nevolnost, na houbu zapomene a nikomu neřekne, co minulý týden snědl.
Když přijdou příznaky — silná žízeň, snížený výdej moči, bolesti zad — orelanin už ledviny několik dní trávil. V té chvíli je léčebný horizont úzký: bez okamžité hospitalizace s renální podporou (hemodialýza) hrozí trvalé selhání ledvin a doživotní závislost na dialýze nebo transplantaci.
Mezi snědením a otravou uplyne týden. Pacient zapomene. Lékař diagnostiku stanoví těžce bez anamnézy.
Historické otravy v ČR a Evropě
V Polsku 1952 — masová otrava 102 lidí, 11 mrtvých — důvod, proč orelaniny vstoupily do mykotoxikologie [3]. V ČR několik klinicky zdokumentovaných případů, většinou ze záměny s lišky obecnými.
Ve Francii 1995 — devět otrávených z restaurace, dva mrtví. Pavučinec byl identifikován až po 3 týdnech, kdy už druhý pacient byl na hemodialýze. To je typický průběh: latence + obtížná diagnostika.
Ve Skotsku 2018 — dva turisté. Podobně: konzumace, žádné okamžité příznaky, 10 dní později renální selhání. Oba na transplantaci.
Jak pavučince poznat
Pavučinec šafránový má oranžovohnědý klobouk 3–8 cm, oranžové „pavučinité" velumové lupeny v mládí (odtud rodový název Cortinarius), hnědavý třeň. Roste v dubohabřinách na kyselých půdách.
Pavučinec nádherný má podobnou stavbu, ale roste pod smrky v horských lesích. Klobouk má hrbolek ve středu.
Klíčový rodový znak Cortinarius: pavučinité „velum" mezi okrajem klobouku a třeněm v mládí (jako pavoučí síť). Tento znak má celý rod — pokud vidíš pavučinité lupeny u neznámého druhu, předpokládej Cortinarius a nesbírej.
Klasické záměny
Pavučinec šafránový vs. liška obecná — barvou klobouku podobné. 
Liška má ŽEBROVITÉ HŘEBÍNKY pod kloboukem (sbíhavé na třeň), pavučinec má LUPENY. Pokud vidíš lupeny pod oranžovým kloboukem, není to liška.
Pavučinec nádherný vs. václavka — barva podobná, ale václavka má manžetu na třeni a sbíhavé krémové lupeny. Pavučinec velum pavučinité, ne pevnou manžetu.
Pravidlo praktika: pokud máš pochybnost u lupenovité houby, nesbírej. Houbařská tradice v ČR se historicky zaměřuje na hřibovité, kde záměny jsou méně smrtelné. Lupenovité druhy jsou statisticky riskantnější.
Co dělat při podezření
Při sebemenším podezření, že jsi konzumoval pavučinec — i po týdnu nebo více — volej okamžitě TIS: 224 919 293. Latence znamená, že časové okno na akutní intervenci je úzké, ale stále existuje, pokud diagnostika začne brzy.
Lékařům dej co nejvíce informací: kdy jsi houby snědl, jaký druh jsi myslel, že to je, kde jsi je sbíral. Pokud máš zbytek houby (sušené, fotka, cokoliv), přines.
Diagnostika: krevní test renálních markerů (kreatinin, urea), případně biopsie ledvin. Léčba: hemodialýza, podpora renálních funkcí, případně transplantace v pozdním stádiu. Bez orelanin-specifického antidota — léčba je jen podpora.
Související druhy v atlasu
Zdroje a citace
- [1]Anantharam, P. & Shao, D. (2018). Orellanine — toxicology and clinical management of mushroom poisoning. Toxicon, 142, 16–24.
- [2]Schumacher, T. & Hoiland, K. (1983). Mushroom poisoning caused by species of the genus Cortinarius. Archives of Toxicology, 53(2), 87–106.
- [3]Grzymala, S. (1957). Massive Cortinarius orellanus poisoning in Poland 1952. Acta Polonica Pharmaceutica, 14, 121–145.