Listopad je doznívání sezóny. Hřibovité prakticky končí, v teplých nížinách se ojediněle drží pozdní kusy, ale plošně už ustupují. Nastupují druhy, které snášejí chlad — penízovka sametonohá, hlíva ústřičná a šťavnatka pomrazka. Buďme upřímní: je to tichý měsíc a sezóna se definitivně uzavírá s prvními tvrdými mrazy. Strategie: sleduj aktuální mykoindex per oblast a počítej s krátkým dnem a chladnými rány.
Zimní druhy nastupují
Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) je typický pozdně podzimní a zimní druh — vyráží v trsech na pařezech a kmenech listnáčů, snese mráz i opakované zmrznutí a roztátí.
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) nastupuje s ochlazením a roste na odumřelém dřevě listnáčů; chlad jí spíš svědčí. Recept: hlíva na pánvi.
Šťavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus) vyráží pod borovicemi pozdě, často až po prvních mrazících — odtud lidový název. Slizký olivově hnědý klobouk a žlutavé lupeny.
Co ještě dobíhá
Liška nálevkovitá drží sezónu hluboko do podzimu, často až do prvních tvrdých mrazů — je drobnější a tmavší než liška obecná, s dutým třeněm.
Pozdní hřibovité a václavky se v mírném listopadu ojediněle drží v teplých regionech, ale spolehnout se na ně nedá. Po tvrdém mrazu už košík neplníte.
Kam vyrazit v listopadu
Pro penízovku a hlívu: pařezy a odumřelé kmeny listnáčů — vrby, topoly, buky. Rostou na dřevě, ne na zemi.
Pro šťavnatku pomrazku: borové porosty na chudších půdách, po prvních mrazících.
U druhů rostoucích na dřevě je riziko záměny menší než u lupenatých druhů ze země, přesto určení vždy ověřte v atlasu a více zdrojích — Mykoindex jedlost negarantuje. Den je krátký, plánuj výpravu na dopoledne.
Listopad odměňuje toho, kdo zná dřevní druhy. Na zemi už je prázdno, na pařezech ještě ne.