Otravy houbami · Toxiny
Otrava orelaninem — pavučince a opožděné selhání ledvin
Orelanin je nefrotoxin obsažený v pavučincích sekce Orellani (Cortinarius orellanus, C. rubellus a další). Latence je extrémně dlouhá — symptomy se objevují 2 až 21 dní po jídle. Hlavní cílový orgán: ledviny.
Klinický profil
- Latence
- 2–21 dní
- Závažnost
- Těžká otrava
- Mortalita
- Akutní mortalita pod 10 % při včasné dialýze. U 50–75 % případů přetrvává chronické renální selhání — z nich většina (~75 %) vyžaduje dlouhodobou dialýzu nebo transplantaci. <a href="https://bmcnephrol.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12882-017-0533-6" rel="nofollow noopener">Hedman 2017</a>.
Orelanin (orellanine) je tetrahydroxylovaný bipyridin-N,N′-dioxid — chemicky příbuzný herbicidům paraquat a diquat. Selektivně se akumuluje v proximálních tubulárních buňkách ledvin, kde generuje reaktivní formy kyslíku (ROS) a současně down-reguluje antioxidační obranu (glutathion, SOD). Výsledkem je oxidační stres, akutní tubulární nekróza a intersticiální nefritida. Klinický syndrom se nazývá orellanusový syndrom nebo orelaninová nefropatie. Dinis-Oliveira 2016.
Hlavní zdroje v ČR: pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) v listnatých lesích pod duby a buky a pavučinec výjimečný (C. rubellus, dříve C. orellanoides / C. speciosissimus) v horských smrčinách. Orelanin obsahují i další druhy sekce Orellani — popsané jsou C. henrici, C. rainerensis, C. brunneofulvus, pravděpodobně i C. callisteus, C. limonius a C. splendens. Wikipedia: Orellani.
Klinické záměny v praxi: případové série popisují záměnu za lišky obecné (oranžová barva klobouku) a u rekreačních konzumentů hub i za psilocybinové druhy. Frank 2009.
Klinicky nejnebezpečnější je opoždění: pacient se cítí dobře týden i déle. Když přijde renální selhání, toxin už zničil podstatnou část tubulárních buněk. Orelanin je tepelně i sušením stabilní — vaření ani zpracování ho nezničí. Více v našem hloubkovém článku Pavučinec — nejzákeřnější jed v lese.
Klinický průběh otravy
Latence (2–7 dní, někdy až 21)
Bez symptomů nebo jen mírná malátnost. Mediánová doba nástupu je 8–9 dní (Danel 2001). Většina pacientů nedává souvislost s houbami a otravu nediagnostikuje.
Časná fáze (3–14 dní)
Intenzivní žízeň (popsáno u 130/132 pacientů v polské epidemii Konin), polyurie (zvýšená produkce moči), bolest hlavy, slabost, mírná bolest břicha. Méně vyhraněné GI symptomy než u amatoxinu.
Renální fáze (5–21 dní)
Oligurie až anurie (málo nebo žádná moč), bolest v bedrech, zvýšený kreatinin a urea, elektrolyty mimo normu. Histologicky akutní tubulární nekróza s intersticiální nefritidou.
Chronická fáze (týdny–měsíce)
Část pacientů se z akutní fáze zotaví, ale ~50–75 % zůstává s chronickým renálním selháním (CKD). Z nich většina vyžaduje dlouhodobou dialýzu nebo transplantaci ledvin (Hedman 2017: 79 % dialýza/transplant).
Léčba
Není specifické antidotum. Standard léčby: podpůrná hemodialýza po dobu nezbytně nutnou, korekce elektrolytů, kontrola krevního tlaku. Steroidy a antioxidanty (N-acetylcystein) jsou diskutované, ale bez prokázané účinnosti. U pacientů s ireverzibilním selháním ledvin transplantace. Selektivita orelaninu pro renální tkáň je natolik unikátní, že se zkoumá jeho potenciální využití v cílené onkologické terapii ledvinných nádorů (<a href="https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10294258/" rel="nofollow noopener">PMC10294258</a>).
Tato sekce je pouze edukativní. Léčba probíhá výhradně pod dohledem lékaře / toxikologa. Nikdy se nesnaž samoléčit.
Co dělat při podezření na otravu
Pokud máš podezření, že jsi v posledních 3 týdnech jedl pavučince (oranžovorezavé houby v jehličnatém nebo listnatém lese):
- Volej okamžitě TIS: +420 224 919 293 (tis-cz.cz, 24/7 toxikolog). Zmiň konkrétně houby a časovou linku.
- Nech si odebrat krev (kreatinin, urea) i pokud zatím nejsou symptomy — ranní hodnoty ukáží začínající poškození.
- Uschovej zbytky pokrmu i syrové houby, případně foto sběru — orelanin lze v laboratoři identifikovat.
- Hospitalizace s monitoringem renálních funkcí 7–14 dní; opakované odběry kreatininu.
Prevence: Sběr pavučinců (Cortinarius) je pro houbaře-amatéra nedoporučovaný. Rod má desítky druhů, jejichž jedlost je nejistá — orelanin obsahují i další druhy, u kterých zatím nejsou kompletní data. Klíčový rodový znak: cortina — pavučinité velum mezi okrajem klobouku a třeněm v mládí.
Historický kontext: První velká epidemie popsána v polském Koninu 1952 — 102 nemocných, 24 vyvinulo akutní renální selhání, 11 zemřelo (dialýza tehdy nebyla dostupná). Stanisław Grzymala publikoval popis v roce 1957, samotný orelanin izoloval v roce 1962.
Druhy obsahující orelaninem
Detailní karty s identifikačními znaky a typickými záměnami.
Zdroje
- [1] Hedman H, Holmdahl J, Mölne J, et al. (2017). Long-term clinical outcome of patients with orellanine poisoning. BMC Nephrology, 18(1):121.
- [2] Dinis-Oliveira RJ, Soares M, Rocha-Pereira C, Carvalho F (2016). Human and experimental toxicology of orellanine. Human & Experimental Toxicology, 35(2).
- [3] Danel VC, Saviuc PF, Garon D (2001). Main features of Cortinarius spp. poisoning: a literature review. Toxicon, 39(7).
- [4] Frank H, Zilker T, Kirchmair M, et al. (2009). Acute renal failure by ingestion of Cortinarius species confounded with psychoactive mushrooms. Renal Failure, 31(5).
- [5] Grzymala S (1957). Massive Cortinarius orellanus poisoning in Poland 1952. Acta Polonica Pharmaceutica, 14.
- [6] Toxikologické informační středisko VFN Praha (2024). Otravy houbami — postupy léčby. TIS VFN, tis-cz.cz.
Zpětná vazba
Našli jste v textu chybu nebo nepřesnost? Krátká zpráva nám pomůže článek vylepšit.